ADHD. U dětí se řeší, ale i mnohým dospělým ničí život.

„I my umíme pomoci,“ říká MUDr. Hrabánek.

 Čtěte v MF Dnes a na iDnes.

Zde je celý text: Ničí je chaos v hlavě. Tisíce dospělých nevědí, že mají ADHD. A že ho lze léčit. Nechápou, proč je vše tak těžké.

Zapomínají, nedokončují úkoly, selhávají ve vztazích i v práci. To vede ke konfliktům, úzkostem, depresím. Někteří je zahánějí alkoholem či drogami. V Česku žijí až statisíce dospělých, kteří mají poruchu pozornosti spojenou s hyperaktivitou – ADHD. Většina to netuší. Dřív odborníci věřili, že problém postihuje jen děti. Dnes varují, že ničí život i dospělým a má smysl ho řešit.

Odborníků, kteří se věnují diagnostice a léčbě ADHD u dospělých, je málo a čekací lhůty na vyšetření dlouhé. Postupně ale možností přibývá. Například Centrum duševní rehabilitace Beroun otevřelo v dubnu unikátní oddělení s deseti lůžky zaměřené na diagnostiku a léčbu ADHD i dalších poruch pozornosti. Pomoci už se tam dočkaly první desítky lidí včetně herce Ladislava Kardy.

Osmapadesátiletá Zdena před pár dny koupila tři jízdenky na lanovku. Dvě dala manželovi a dospělé dceři, třetí si nechala. Vzápětí ji začala v panice hledat – v kapsách, v batohu. Rodina pomáhala. „To je to její ADHD,“ poznamenala s povzdechem dcera zvyklá na zmatky a chaos v hlavě své roztěkané matky.

Žena ví, že se nesoustředí, zapomíná, stále něco hledá, je impulzivní, pak vyčerpaná, takže nezvládá vše, jak by chtěla. Ale je s tím smířená a ve svém věku už nehodlá řešit s odborníky, zda je za tím skutečně ADHD (zkratka z anglického Attention-deficit/Hyperactivity disorder), tedy porucha pozornosti s hyperaktivitou, která patří mezi vrozené neurovývojové poruchy.

Mnoho dospělých lidí je na tom ale daleko hůř než Zdena. Kvůli podobným zmatkům mají potíže na vysoké škole, v práci i v rodině, jsou pod tlakem, trpí úzkostí či depresemi. Části z nich přináší krátkodobou úlevu alkohol nebo drogy. Teprve až se sesypou, nebo je přinutí okolnosti či blízcí, hledají pomoc u odborníků.

Jako pětatřicetiletý divadelní herec, improvizátor a frontman kapely Cílená nejistota Ladislav Karda, který se před čtyřmi lety začal léčit ze závislosti na alkoholu a drogách. „Až před třemi týdny jsem zjistil, že moje potíže souvisejí s ADHD,“ říká herec.

Karda se mezi prvními dočkal diagnózy v Centru duševní rehabilitace Beroun, které v dubnu otevřelo nové lůžkové oddělení zaměřené právě na diagnostiku a léčbu ADHD i dalších poruch pozornosti.

„Nabízíme unikátní pobytový program na 12 dní. Pacienti podstupují psychologickou diagnostiku poruch pozornosti, vyšetření pohybu i spánku, v případě potřeby i magnetickou rezonanci mozku a EEG. To vše, abychom potvrdili, či vyloučili ADHD, případně jiný typ poruchy pozornosti,“ líčí vedoucí lékařka oddělení, psychiatrička Tereza Petrásková.

Z pětadvaceti lidí ve věku od 17 do 45 let s podezřením na ADHD, kteří zatím absolvovali v Berouně celý pobyt, se podle lékařky potvrdila tato porucha u téměř dvaceti. Ostatní odešli s jinou diagnózou a doporučením, jak postupovat dál. „Během pobytu získají základní informace o tom, jak s poruchou pracovat, co jim pomáhá a co naopak škodí,“ líčí Petrásková.

V Česku je podle dostupných údajů kolem 50 tisíc lidí s diagnostikovanou poruchou ADHD, v drtivé většině jde ale o děti. Podle odborníků přitom ADHD trápí v různé míře nejméně tři procenta dospělých, odhadem tedy okolo čtvrt milionu Čechů. Někteří mají i jiné psychiatrické potíže, léčí se, ale netuší, proč jim léky nezabírají tak, jak by měly.

„U nás je stále mnohem více lidí s ADHD, kteří o své poruše nevědí, než těch, kteří ji mají potvrzenou. Vidíme pacienty, kteří prošli ambulantní i lůžkovou psychiatrií, dostali léky na úzkosti či deprese, léčba jim ale pomáhá jen částečně. Problém je, že pokud mají ADHD a nevědí to, jsou stále v chaosu, nezvládají a jejich potíže se prohlubují,“ vysvětluje Petrásková.

Souhlasí s ní i další psychiatři, kteří se věnují ADHD. „V minulosti se na lékařských fakultách o ADHD dospělých neučilo. Odborníci předpokládali, že jde o problém opožděného vývoje mozku dětí, který by měl do dospělosti u většiny vymizet. Dnes víme, že jde o vrozenou, dědičnou záležitost. Když ji má matka nebo otec, je pravděpodobnost 30 procent, že ji bude mít jejich dítě,“ říká psychiatr Jiří Renka z Národního ústavu duševního zdraví.

Z vlastní zkušenosti to potvrzuje i mladá žena, která právě teď absolvuje program v Berouně. Přihlásila se poté, co jí neurolog řekl, že její malá dcera je učebnicový příklad ADHD. „Začala jsem hledat informace. Když jsem si přečetla, že je to z větší části genetické, přemýšlela jsem o svém životě – proč neudržím pozornost, nestíhám, špatně vnímám čas... Najednou všechno dávalo smysl,“ líčí.

Za svůj největší problém, který jí zasahuje do života, považuje nepozornost. „Snažím se udržet každodenní rutinu. Například zaženu děti do koupelny, aby si vyčistily zuby, ale ve chvíli, kdy si sama vezmu kartáček do ruky, začínám chodit po pokojích, sbírám ponožky a dělám vše kromě toho, co bych zrovna dělat měla,“ popisuje.

Pobyt v Berouně si chválí, ale přiznává, že je pro ni náročný. „Z jedné stránky je to hezké, uvolňující, perfektně se o nás starají, je tu klid a člověk si odpočine. Ale jen anamnéza u mě trvala tři a půl hodiny a ani jsme si neřekli všechno z mého života. Vyčerpávající a občas i emočně zraňující je, když probíráme věci, které jsou dávno minulostí,“ dodává žena.

Podle předsedy Psychiatrické společnosti ČLS JEP a místopředsedy vládní Národní rady pro duševní zdraví Tomáše Kašpárka má smysl řešit ADHD v každém věku, protože správná diagnóza a léčba pomáhá zkvalitnit život. „Zvládnout by to měl každý psychiatr, ale mnozí s tím zatím nemají zkušenosti. Kolegů, kteří se věnují ADHD dospělých, je málo a pacientů přibývá. Je dobře, že vznikají nové programy,“ míní Kašpárek.

Někteří lékaři však dodnes nevěří, že ADHD může být u dospělých lidí vážný problém. Naopak Jiří Renka v posledních čtyřech letech vyšetřil už tolik pacientů, že jeho ordinace je plná a nové nepřijímá.

Omezenou kapacitu mají i další odborníci. „S léčbou ADHD dospělých mám dobré zkušenosti. V posledních letech se otevřela možnost léčby stimulačními léky, které působí velmi rychle. Zlepšení bývá patrné již za pár dní, zejména u pacientů, kteří trpí i dalšími obtížemi, například bipolární poruchou nebo závislostí na psychoaktivních látkách. Ale nový pacient dostane termín jen, když mám prostor objednat ho do měsíce. Na delší dobu dopředu neobjednávám,“ říká psychiatr Michal Vodička z Českých Budějovic.

Zatímco ambulantní léčbu obvykle hradí zdravotní pojišťovny, pobyty na lůžku stojí desítky až stovky tisíc korun. V Centru duševní rehabilitace v Berouně hradí pojišťovny zdravotní péči, ale lidé platí ze svého 25 tisíc korun za nadstandardní ubytování v jednolůžkovém pokoji. „Zvažujeme, že časem nabídneme pacientům s ADHD i ambulantní program hrazený pojišťovnami,“ dodává Petrásková.

Ještě mnohem vyšší ceny platí klienti soukromých center, která nespolupracují se zdravotními pojišťovnami. Třeba pražská klinika NEO Centrum nabízí lidem s poruchami pozornosti diagnostické a léčebné pobyty v délce od dvou do šesti týdnů za 120 až 250 tisíc korun.

„Absolvují ho například lékaři, právníci či manažeři, kteří si od potíží ulevují alkoholem, pervitinem, kokainem nebo jinými drogami, až se pro ně situace stává neúnosná. Rádi si zaplatí anonymní pobyt,“ líčí ředitelka kliniky Kateřina Marklová.

Některým lidem s ADHD stačí režimová opatření a psychoterapie či koučink. Jiní potřebují léky. Když se jim uleví, odbourají alkohol, drogy a často i léky, které dříve brali na depresi či úzkost. Existují ale i jiné možnosti pro lidi, kteří chtějí řešit své problémy bez medikace.

Například opavské centrum Holos nabízí kromě individuálních i skupinových terapií semináře osobnostního rozvoje, Grofovo holotropní dýchání, terapie při práci s hlínou, pískem, hudbou a další programy.

„Jsme jediné centrum tohoto typu v Evropě, které má 32 lůžek. Neléčíme konkrétní diagnózy, ale snažíme se komplexně podpořit duševní rozvoj klientů tak, abychom jim umožnili lépe zpracovat vnitřní chaos, emoční přetížení a tím snížili míru jejich utrpení,“ říká vedoucí terapeutického týmu centra Holos, psychiatr Milan Hrabánek. Týdenní pobyt se stravou i péčí tam stojí necelých 20 tisíc korun.

Celý článek zde