Bachova květová terapie je holistická metoda, kterou vyvinul anglický lékař Edward Bach (1886-1936). Základem metody je systém 38 květů. Bach rozlišuje mezi rostlinami, které zmírňují bolesti a mezi rostlinami tzv. vyššího řádu, k těm patří všech 38 výše zmíněných květů.

​

Bach spolu s Hippokratem, Paracelsem a Samuelem Hahnemannem (zakladatelem homeopatie) sdílel názor: "nejsou nemoce, jsou jen nemocní lidé". Z toho také vychází Bachova představa zdraví a nemoci. Člověk je jak jedinečné a neopakovatelné individuum tak součást celku na všech svých úrovních. A tak každý člověk má nevědomou touhu, žít v harmonii, stejně jako příroda, která se stále snaží o rovnováhu. Naprostá harmonie je pak známkou zdraví. Disharmonie však podle Bacha nejdříve vyvolává negativní nálady mysli a později se projevuje jako tělesná nemoc. 38 Bachových květů tak vlastně představuje 38 duševních konceptů , energetických potenciálů, ctností nebo Božích jisker, které znovu harmonizují. Podle Bacha existují dvě hlavní příčiny nemocí. V první případě osobnost nejedná se souhlasem duše, ale žije v iluzi, že je odtržená. Člověk se zaměří jen na to "co je vidět a co se dá nahmatat".

Tedy čistě materialistický pohled na svět. Druhou příčinu vidí Bach v tom, že se osobnost prohřeší proti "principu jednoty". Například tím, že se snaží vnucovat svou vůli jiným. Při diagnóze se tak nevychází z tělesných symptomů, ale výhradě z negativních duševních stavů. Co je však velmi důležité. Správně diagnostikovat může pouze člověk, který má nejprve jasno sám v sobě.

​

Co jsou Bachovy esence

​

Bachovy květové esence představují velice jednoduchý a přitom velice účinný systém, který navrací harmonii našim emocím a tím také našemu celému bytí. Bachovy květové esence obsahují 38 květových esencí, což jsou esence připravené z nejedovatých, planě rostoucích rostlin a stromů. 39. esencí je Krizová esence (Rescue Remedy), která se skládá z pěti Bachových květových esencí.

​

Filozofií tohoto systému je jednoduchost, úplnost a uzdravování sebe samého. Dr. Bach věřil, že fyzické onemocnění je výsledkem emocionální nerovnováhy. Celý život proto strávil hledáním jednoduchého a bezpečného systému léčení, o němž byl přesvědčený, že existuje. To se mu nakonec podařilo. Opustil svou lukrativní lékařskou praxi a celou ortodoxní medicínu a poslední roky svého života strávil léčením svých pacientů pouze za pomocí svých esencí. (Je však nutné zdůraznit, že esence nenahrazují lékařskou péči - ovšem mohou ji krásně podporovat a ovlivněním naší psychiky urychlit uzdravování.)

​

Bachovy květové esence působí na to, čemu říkáme negativní emoce - např. strach, vyčerpanost, nedostatečné sebevědomí, pýcha, přílišné nadšení, které vede až k fanatismu, apod. Esence nám pomáhají tyto pocity harmonizovat, dostávají nás do přítomného okamžiku, kdy se na sebe, svou situaci a své pocity můžeme podívat objektivně a činit rozhodnutí bez emocí. Umožňují nám postupně odloupnout slupky, které jsme si nasadili, abychom přežili v tomto světě a tím nám postupně pomáhají odkrývat to, kdo skutečně jsme, jaký je cíl a smysl našeho života a vrátí nám naši odvahu vydat se na svou cestu a uskutečnit své sny a přání.

Edward Bach

​

Narodil se 24. září 1886 v Moseley, ve vesnici nedaleko Birminghamu v Anglii. Již jako dítě velmi miloval přírodu a byl nesmírně citlivý vůči bolesti a utrpení lidí i zvířat.

​

Ještě na škole se rozhodl, že se stane léčitelem. Byl přesvědčený, že bude objevena jednoduchá metoda léčení, která bude zcela bezpečná a kterou budou moci snadno používat všichni lidé, nejenom lékaři. Rozhodl se, že nejdříve se musí naučit všechny dosud známé metody léčení, a proto začal studovat medicínu. Studiu však předcházela praxe v otcově továrně na mosaz, kde si chtěl na studia vydělat peníze. Během této práce studoval chování a povahy svých spolupracovníků, což se mu později velice hodilo.

​

Medicínu studoval nejprve na Univerzitě v Birminghamu a pak odešel do Univerzitní nemocnice do Londýna, kde roku 1912 absolvoval.

​

Zastával různé posty v londýnských nemocnicích - Univerzitní a National Temperance Hospital. Také si otevřel svou konzultační místnost na Harley Street. Pracoval jako bakteriolog v Univerzitní nemocnici a stále více se zbavoval iluzí z výsledků ortodoxní medicíny. Všímal si, že se lékaři málo nebo vůbec zajímají o pacienta jako takového, o jeho povahu, což on sám považoval za klíč k nemoci a uzdravení. Během své praxe bakteriologa objevil sedm skupin střevních bakterií, které připravil jako vakcíny. Pomocí těchto vakcín léčil a uzdravoval "nevyléčitelné" pacienty.

​

Roku 1917 začal vážně krvácet z břišní rakoviny a upadl do bezvědomí. Lékaři přivolali jeho příbuzné, protože nedávali velkou naději na jeho uzdravení. Podstoupil akutní operaci, a když se probral z bezvědomí, lékaři mu pověděli, že mu v nejlepším zbývají 3 měsíce života. Po několika týdnech se vrátil do práce s rozhodnutím dokončit během té krátké doby co možná nejvíce práce. Natolik se ponořil do práce, že ztratil pojem o čase a jeho kolegové se o okně jeho laboratoře zmiňovali jako o "světle, které nikdy nezhasíná". Nicméně, čas plynul a on se zotavoval. To potvrzovalo jeho názor o tom, že stav mysli člověka je klíčem k jeho zdraví a nemoci.

​

Počátkem roku 1919 získal post bakteriologa v Londýnské homeopatické nemocnici a začal číst a studovat knihy Samuela Hahnemanna, zakladatele homeopatie. Byl fascinován a nadšen tím, že i on objevil úzký vztah mezi chronickou nemocí a střevní flórou. Své vakcíny připravil homeopaticky a jsou známé jako Sedm Bachových nozod. Někteří lékaři je používají dodnes.

​

V roce 1928 byl na večeři, kde nečinně pozoroval ostatní hosty a najednou si uvědomil, že se celá společnost (a tedy i lidstvo samo) dá rozdělit do několika skupin podle svého chování a reagování na události každého dne. Nežli večeře skončila, vypracoval několik skupin lidí a přemýšlel o tom, zdali by lidé jedné skupiny trpěli stejnou nemocí. Opravdová inspirace přišla, když si uvědomil, že lidé jedné skupiny nemusí mít stejnou nemoc, ale že na své nemoci budou všichni reagovat stejně. Tato jeho teorie typů byla skutečným počátkem jeho nové práce a mnohokrát se mu v jeho budoucí praxi potvrdila.

​

V září 1928 pocítil silný impuls odjet do Walesu. Uposlechl jej a při této své cestě tam objevil dvě z jeho budoucích 38 Esencí - Kejklířku skvrnitou (Mimulus) a Netýkavku žlázonosnou (Impatiens). Po návratu do Londýna je připravil homeopaticky a začal jimi léčit své pacienty. Výsledky byly neuvěřitelné. Později toho roku k nim přidal planě rostoucí Bílou lesní révu (Clematis) a tím spolu se svou teorií typů položil základy své nové terapie. Do konce roku 1929 se vzdal všech forem léčení a soustředil se pouze na své Esence, aby na jaře roku 1930 nadobro odjel z Londýna a začal hledat další Esence.

​

Na jeho cestách jej doprovázela Nora Weeks, která se stala jeho asistentkou a odevzdanou podporou Dr. Bacha. Bez její naprosté odevzdanosti se Esencím a ideálům Dr. Bacha a lásky k Esencím bychom dnes asi o Bachových květových esencích nic nevěděli. Jí skutečně vděčíme za to, že jsou Esence známé a uznávané po celém světě.

Roku 1930 Dr. Bach objevil sluneční metodu přípravy esencí.

​

V červenci téhož roku přišel s Norou do Cromeru, malého přímořského města v Norfolku, kde trávili vždy několik měsíců v roce. Dr. Bach v něm mohl nejenom pozorovat a léčit lidi, ale také v okolí Cromeru hledal své Esence.

Zde se také poprvé setkal s Victorem Bullenem, místním stavitelem, který se stal oddaným přítelem jak Dr. Bacha tak i Nory Weeks.

Do roku 1932 Dr. Bach objevil 12 esencí a napsal svou knihu "Dvanáct léčitelů". Později k nim přidal "4 pomocníky".

Na jaře 1934 se rozhodl, že si najde dům někde v údolí Temže, které častokrát při svých toulkách krajinou navštívil a které mu učarovalo. Nora při procházce vesnicí Brightwell-cum-Sotwell u Wallingfordu v oxfordském hrabství objevila volný dům - Mount Vernon, který se stal domovem Dr. Bacha a jejím. Zahrada Mount Vernonu byla velice přerostlá, proto se dal do jejích úprav, vytvářel cestičky a záhony. Protože neměl mnoho peněz, vyráběl nábytek, který se používá dodnes. V roce 1934 měl již 19 Esencí a myslel si, že jeho práce je hotova. Nicméně si uvědomil, že existují stavy mysli a nálady, na které neměl žádnou Esenci. Začal tedy hledal zbývajících 19 Esencí. První z nich byla Slíva třešňová (Cherry Plum), kterou nalezl na jaře 1935. Jelikož sluníčko v tuto dobu není dost silné, nahradil sluneční metodu potenciace metodou vařící. Touto metodou je připraveno 18 ze zbývajících 19 esencí.

​

V létě 1936 napsal konečnou verzi své knihy "Dvanáct léčitelů a ostatní esence". Všechny předešlé verze knihy k velké bolesti Nory a Victora spálil na zahradě Mount Vernonu. Chtěl, aby popisy Esencí a jeho práce byla naprosto srozumitelná, aby nedocházelo ke zmatením a nejasnostem.

​

Dr. Edward Bach zemřel v klidu ve spánku 27. listopadu 1936 ve svém malém domě, ve kterém strávil poslední roky svého velice plného života, během něhož se nechal vést svou intuicí, která ho dovedla k uskutečnění jeho snu a přání, k objevení jednoduché metody léčení.

​

Bachovy květové esence

​

Bachovy květové esence představuje 38 esencí s následujícími charekteristikami.

Pro větší přehlednost jsou esence seřazeny abecedně podle českých názvů.

• Bílá lesní réva (Clematis) - snílek, žije ve svém světě, myšlenkami je mimo přítomnost

• Bílý kaštan (White Chestnut) - stálé, nechtěné myšlenky, kterých se člověk nemůže zbavit, mentální dohady

• Buk lesní (Beech) - netolerance, kritizuje ostatní

• Cesmína ostrolistá (Holly) - nenávist, žárlivost, závist, podezřívání

• Čekanka obecná (Chicory) - sobecká panovačnost, péče o milované, která je soustředěná na sebe a své potřeby, manipulace láskou

• Červený kaštan (Red Chestnut) - přílišná starostlivost a obavy o druhé

• Devaterník penízkovitý (Rock Rose) - panická hrůza, děs

• Divoká hořčice (Mustard) - deprese, která nemá původ a padne jako černý mrak

• Dub (Oak) - vyčerpaný, ale nepřestává bojovat

• Habr (Hornbeam) - mentální únava, pocity pondělního rána, oddalování věcí

• Hlodaš (Gorse) - ztráta naděje, odevzdanost, pesimismus

• Hořec podzimní (Gentian) - skleslost, ztráta odvahy a deprese, když se věci nedaří

• Chmerek roční (Scleranthus) - nejistota, nerozhodnost, výkyvy nálad

• Jedlý kaštan (Sweet Chestnut) - naprostá skleslost a beznaděj

• Jilm (Elm) - zahlcenost odpovědností

• Kejklířka skvrnitá (Mimulus) - strach ze známých věcí, stydlivost, plachost

• Modřín (Larch) - nedostatečné sebevědomí, očekává neúspěch

• Netýkavka žlázonosná (Impatiens) - podrážděnost, nervozita

• Oliva (Olive) - naprostá vyčerpanost

• Planá růže (Wild Rose) - apatie, rezignace

• Plané jablko (Crab Apple) - nenávist vlastní osoby, posedlost detaily, čistící esence

• Poupě kaštanu (Chestnut Bud) - neschopnost poučit se z chyb minulosti

• Rožec (Cerato) - pochybnost ve vlastní úsudek, hledá potvrzení u druhých

• Řepík lékařský (Agrimony) - maska veselí, která schovává obavy a starosti

• Skotská sosna (Pine) - pocity viny - obviňuje se i za chyby druhých

• Skotský vřes (Heather) - posedlost vlastními problémy a prožitky

• Slíva třešňová (Cherry Plum) - strach, že se mysl zblázní, nekontrolovatelné myšlenky

• Snědek okoličnatý (Star of Bethlehem) - šok, následky šoku

• Sporýš lékařský (Vervain) - přílišné nadšení, fanatické přesvědčení

• Sveřep větevnatý (Wild Oat) - nejistota ohledně vlastní životní cesty

• Topol - osika (Aspen) - strach z neznámých věcí, předtuchy

• Vinná réva (Vine) - dominance, tyranie, obvykle dobrý vůdce

• Vlašský ořech (Walnut) - přizpůsobení se změnám, prolamuje spojení s minulostí, přecitlivělost

• Voda z léčivých pramenů (Rock Water) - perfekcionalismus, sebe zapírání, ztuhlost mysli

• Zeměžluč (Centaury) - podřízenost, neschopnost říci ne

• Zimolez kozí list (Honeysuckle) - žije v minulosti, nostalgie

• Žebratka bahenní (Water Violet) - pýcha, vzdálenost, je ráda sama

• Žlutá vrba (Willow) - vzdor, zahořklost, "já chudinka"

• Krizová esence (Rescue Remedy) - krizové situace

• Krizový krém (Rescue Cream) - poranění a traumata kůže