Pojem holistická medicína (český překlad - celostní léčba) není nový. Klinické práce z oblasti psychosomatické medicíny, psychoneuroimunologie nebo holistické medicíny se začínají objevovat zhruba od 70. let 20. století, i když jejich kořeny jsou mnohem hlubší. První náznaky této koncepce můžeme najít už ve spisech nejznámějšího lékaře římského impéria, kterým je bezesporu Galénos (129 - 216 n.l.).

Holistická medicína je svým principem preventivní a léčebná medicína, která zdůrazňuje nutnost pohledu na celého člověka. Více než na izolovanou funkci jeho orgánů jde o pohled na jeho tělo, duši, emoce a prostředí, v němž se člověk pohybuje. Vychází z principu holismu.

Holismus je podle naučného slovníku filozofický směr, idealistická "filozofie celistvosti" (z řeckého holos = celek). Pojem zavedl v roce 1926 J.Ch. Smuts (1870-1950). V knize "Holismus a evoluce" nahrazuje zákon o zachování hmoty teorií o holistickém procesu. Dokazuje neredukovatelnost celku na souhrn částí a zároveň tvrdí, že světem vládne holistický proces, proces tvůrčí evoluce, vytváření nových celistvostí. V průběhu vývoje formy hmoty ustavičně rostou a obnovují se.

V holistické medicíně je celek považován za neanalyzovatelný, nepoznatelný, nevysvětlitelný a má nemateriální, mystický charakter. Ve zkratce bychom mohli říct, že celek je víc než jen součet jeho jednotlivých částí. Odborný termín často používaný k označení tohoto neobyčejně zajímavého jevu zní "synergický efekt", matematicky bychom to nejlépe vyjádřili tak že jedna a jedna jsou dvě a ještě něco málo navíc.

Holistická medicína je taková, která prosazuje široký záběr léčebných praktik. Zejména zdůrazňuje péči o člověka "sama o sebe" (v angličtině self-healing, self-care) za podpory cvičení, správné výživy, adekvátního spánku, pobytu na zdravém vzduchu a zdrženlivosti ve zlozvycích.

Termín holistická medicína se stal módním ke konci 20. století. The International Association of Holistic Health Practitioners (Mezinárodní asociace holistických praktických lékařů) byla založena v roce 1981. V její základní filozofii je kladen důraz na zajištění komplexní péče o nemocného a na to, že celek má vždy přednost před jednotlivými částmi. Komplexní pohled na nemocného je třeba upřednostňovat před pohledy dílčími a "specializovanými".

Našich deset principů holistické medicíny:

1. Každý pacient je jednotou duše, mysli a těla.
2. Každý člověk je originál.
3. Je třeba léčit člověka, nikoli nemoc.
4. Každá nemoc má určitý vývoj.
5. Holistická medicína respektuje zákon rovnováhy.
6. Holistická medicína pátrá po příčině choroby.
7. Holistický lékař se řídí zásadou Noli nocere - Především neškodit.
8. Při rozhodování je na prvním místě zájem pacienta.
9. Holistická medicína se nebrání použití léčebných metod, pokud neškodí a jsou účinné.
10. Podmínkou úspěšného léčení je aktivní angažovanost nemocného v procesu uzdravování.